Genialita Idy Rolf spočívala ve sledování velmi zajímavé myšlenky.

Místo snahy vyřešit lokální problém (bolest zad, bolest kolene atd.), kdy se terapeuti zaměřují pouze na samotný problém a maximálně na oblast blízkého okolí, navrhovala reorganizaci myofasciální sítě celého těla.

Ve Strukturální Integraci se tedy vždy nahlíží na „lokální“ problém jako na symptom „globálního“ neuspořádání celé fasciální sítě těla (viz. také odkaz „Co je Fascie“).

K vyřešení tohoto „lokálního“ problému dojde v důsledku lepší vyrovnanosti a zároveň větší výkonnosti celého systému.

Strukturální Integrace vede k vyřešení dlouhotrvajících „chronických“ problémů.

Při praktické aplikaci této myšlenky přišla Dr. Rolf se základní sérií deseti lekcí, z nichž každá má konkrétní cíl a konkrétní oblast, se kterou se bude pracovat. V závislosti na jednotlivcích může každá z těchto lekcí vypadat úplně jinak, např. při klasické čtvrté lekci se práce na vnitřní straně nohou může zaměřovat na různé fasciální struktury podle toho, zda mají nohy sklon k zakřivení spíše do „O“ nebo do „X“. Ovšem bez ohledu na míru individualizace práce, bude terapeut při klasické čtvrté lekci vždy pracovat na vnitřní straně nohou.